Nantes

Mladý draenei se narodil jako třetí dítě do jedné celkem bohaté rodiny avšak byl nechtěný. Rodiče mu nedali ani jméno nic nemohl a k jídlu míval jen zbytky. Byl to otrok rodiny. Od rána do noci dřel na polích a když za den neodpracoval a neudělal to, co mu rodina přikázala krutě ho zbili a bili ho skoro každý den. Až jednou, když při pracích začal upadat do mdlob a někdy až do bezvědomí mu rodiče řekli, že už ho dál zadarmo živit nebudou a vyhnali ho v noci z domu. A tak se stále ještě bezejmenný draenei ocitl sám ve tmě hustého nočního lesa. Neměl kam jít, neměl žádné přátele, jiné rodiny ho nechtěly, protože ho rodiče všude pomlouvali jak je zlobivý a že jsou s ním jen samé potíže, právě proto se ani nikdo nedivil, že ho vyhodili. Slabý a hladový draenei si sedl na pařez a začal brečet. Nevěděl co má dělat, když půjde do lesa si najít nějaké to jídlo a pití, mohli by ho zabít divoká zvířata, a když zůstane, zemře hladem. Nakonec se z hladu rozhodl, že zkusí štěstí a půjde si obstarat jídlo. Hnán obrovským hladem se proplížil okolo smečky vlků a něco málo lesního ovoce našel, ale bylo to opravdu málo a tak šel dál. Když už byl hodně hluboko v lese a očesával další keř s ovocem zaslechl za sebou šramot… všimli si ho draví moonkinové… Stál tam k smrti vyděšený před tím tří metrovým zvířetem neschopen jakéhokoliv pohybu. Jeden z moonkinů se už napřahoval k zasazení smrtící rány. Malý chudák zavřel oči… ale nic se nestalo… Když oči pomalu otevřel, zjistil, že jsou všichni pryč.
„Přízraky z hladu?“ pomyslel si „Ne, jsou tu stopy. Hmm divné.“
A pak najednou v hlavě uslyšel hluboký, docela příjemný hlas
„Ahoj malý Nantesi.“
Chlapec se lekl až se mu podlomila kolena.
„P-p-prosím?“ zakoktal.
„Neměj strach, neublížím ti.“ řekl znovu hlas.
„K-kdo jste?“ zeptal se kluk ale ať se kolem sebe rozhlížel sebevíc nikoho neviděl „A… kde jste?“
„Na otázky teď není čas, rychle pojď Nantesi než se ty bestie vrátí!“ křikl.
Hlas ho zavedl do jeskyně. Byla v ní jedna kruhová ani ne moc velká místnost, tak akorát by se do ní vešli dva za sebou ležící muži, uprostřed hořel oheň a vedle leželo pečené prase a džbán s vodou. Chlapec neveřil svým očím ale když slyšel „Copak nemáš hlad?“ tak na nic nečekal a začal se cpát. Měl takový hlad že snědl toho divočáka úplně celého. Jakmile se najedl trochu se uklidnil a začal se opět ptát.
„Ehm… takže kdo jste?“
„Mé jméno není důležité… ta podoba… to není možné vypadáš přesně jako on“
„Co? Kdo on?“
„Tvůj otec.“
„Cože? Ne musel jste si mě s někým splést.“
„Tvůj otec není ten škudlířský lichvář z vesnice jak by se mohlo zdát ale jeden z nejmocnějších šamanů co kdy na Draenoru žili.“
„Cože? To nechápu, proč mě teda nevychoval on?“
„To je dlouhý příběh, posaď se a poslouchej. Takže, jak už jsem řekl, tvůj otec byl dost možná nejmocnější draenei, dokonce se proslýchalo, že i samotný Arthas z něj měl respekt, ale kdo ví. Byl tak mocný že se naučil cestovat mezi dimenzemi takže působil svoji silou zde na Draenoru ale i jinde. Avšak jeho obrovská moc si vyžádala změny na těle včetně nemožnosti mít děti. Ale syna mít chtěl, aby po něm na světě něco zůstalo. A tak si vybral tvojí matku, tehdy ještě mladou, krásnou a hodnou ženu a svou mocnou magií jí vdechl tebe ale musel do tebe dat i kus sebe a tak ztratil dost ze své síly, kdysi běžné a jednoduché cestování z dimenze do dimenze ho teď k smrti vyčerpávalo a tak se jednou stalo že v té jiné dimenzi zůstal a nemohl zpět. Ale když tě dával tvé matce, tak nevěděl že v jejich rodině se traduje že třetí dítě přináší smrt a smůlu a proto tě nechtěli, využívali tě mlátili a nakonec vyhnali. A tak si skončil tady.“
Chlapec si to vše ještě pěknou chvíli v hlavě opakoval.
„Ale jak jste věděl že…“
„Že skončíš právě tady? Jednoduché, celý tvůj dosavadní život jsem tě sledoval a v těžkých chvílích udržoval při životě no, a když jsi dnes bloudil lesem, aniž by jsi o tom věděl jsem tě vedl sem.“
„Hmm… a… ale kdo jste vy“
„Já? Já jsem něco jako tvůj kmotr, pomáhal jsem tvému otci s tvým zplozením. Jmenuji se Orlin… ale jak je mi známo… ty ještě nemáš jméno viď?“
„Ne“ řekl chlapec zkroušeně.
„Nemusíš být smutný. Tvůj otec chtěl aby ses jmenoval po něm. Nantes.“
„Nantes… to se mi líbí.“
„Aby ne, vždyť je kus něho v tobě.“
Malý Nantes byl rád že má konečně jméno, ale pak mu došlo, že Orlina vlastně ještě neviděl.
„A kde jsi?“
Chvíli bylo ticho.
„Mrtvý… uchoval jsem si duši v elementech, ve vodě, vzduchu, zemi a ohni, proto jsem tě mohl celá ta léta pozorovat
„Promiň… já… nevěděl jsem…“
„To je v pořádku.“
Opět bylo ticho ale po chvíli se Nantes opět zeptal.
„A co můj otec? Je ještě naživu?
„To nevím, jednou když zase odcestoval do jiné dimenze… tak už se nevrátil a nikdo o něm od té doby nic neví, ale i kdyby byl mrtvý je možné že se zachoval v elementech jako já.“
„…Půjdu ho hledat!“ řekl, a v zápětí vyčerpáním usnul.
Druhý den když se probudil, byl dost zmatený, ale po chvíli se rozpomněl.
„Najdu svého otce ať je kde je a budu v jeho práci pokračovat!“
„Ano ale to nejdřív musíš jako druhý v historii naučit cestovat dimenzemi.“ zasmál se Orlin „I když předpoklady k tomu rozhodně máš. Budeš muset dlouho trénovat boj i magii a proto jsem tu já, abych ti pomohl.“
„Hmm… tak začneme hned.“
„Jak si přeješ.“
A tak Nantes trénoval a cvičil se v boji i v pochopení magie. Po několika letech se naučil používat elementy ve svůj prospěch a šlo mu to s kusem jeho otce v sobě velice dobře, a učil se rychle. Ale pak to přišlo… havárie Exodaru… Nantes přežil jako jediný z jeho vesnice a ani Orlin se mu už neozýval, ač měl žit pomocí elementů věčně ale Nantes nevěděl co se stalo až ostatní draeneiové mu řekli že Exodar havaroval do jiné dimenze. No a tak Nantes sebral všechny zkušenosti co mu Orlin předal a všechnu odvahu co měl a vydal se hledat svého otce.
Po několika dnech dlouhého cestování dorazil do Ironforge a potom do Stormwindu a ptal se všech, lidí i trpaslíků jestli jeho otce neviděli, ale všichni mu říkali to samé, že už ho tu pěkných pár let neviděli a že nemají tušení, kde by mohl být. A tak šel Nantes dál a když došel do vesničky před Stormwindem a viděl útulnou hospůdku řekl si že tu pár dní zůstane a odpočine si od toho cestování.

Je to trošku delší psal sem to když sem byl v nemocnici po operaci kolena tak sem nemel co delat